činoherní, filmová, televizní herečka a režisérka, bývalá členka Činohry Státního, Zemského a Národního divadla v Brně v letech 1987 – 2005. Předešlé-Divadlo Petra Bezruče Ostrava, Moravské divadlo Olomouc, Východočeské divadlo Pardubice.
Vyrůstala v hudební a divadelní rodině a již od pěti let se setkávala s divadelním prostředím v ochotnickém divadle. Navštěvovala baletní školu, dramatický kroužek a zpěv a pěvecký sbor.První ocenění získala v 11 letech na festivalu dětských divadel v Luhačovicích za roli kočky Mury . Po ukončení základní školy se rozhodovala, zda bude studovat herectví, nebo zpěv. Zvítězilo herectví a v roce 1970 začala studovat hudebně- dramatický obor na Státní konzervatoři v Praze/ pedagogové- režisér Luboš Pistorius, Jaroslava Adamová, Luděk Munzar, Ljuba Skořepová, Rudolf Pellar, Pavel Šmok a další. Hudebně dramatický obor rozšířila o studium zpěvu u prof. Smolákové-Svolinské. Při studiu v Praze hostovala v Divadle E.F.Buriana a Divadle J.Wolkera.
V roce 1976 získala první angažmá v divadle v Pardubicích, kde hrála postavy širokého repertoáru. Do Divadla P.Bezruče v Ostravě nastoupila rolí Polly v Žebrácké opeře a hostovala i v operetním souboru v titulní roli Lysistraty což naplnilo její touhu dělat syntetický žánr. Pro ostravskou TV natočila celou řadu adaptací klasických operet i oper, pohádek hudebních a dětských pořadů a inscenací.
Byly jí svěřovány stěžejní role rozmanitého charakteru a oboru, klasický činoherní repertoár, opereta i muzikál. Jednou z prvních velkých rolí v prvním angažmá byla Hermie ve Snu noci svatojánské Williama Shakespeara, / s hudbou K.Svobody//dále např. Angelina ve hře Lofter Güntera Weisenborna, Erna v Kazimírovi a Karolině Ödöna von Horvátha , muzikál Oklahoma aj. Ve všech rolích získala nesmírně cenné jevištní zkušenosti, které uplatnila i nadále. Po první mateřské dovolené přešla do Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci, hrála např. Ofélii v Hamletovi Williama Shakespeara a také v inscenacích klubového prostoru olomouckého Divadla hudby (tzv. Studio Forum)- Sny na Gellértově hoře, hudební pořady atd./
V roce 1982 nastoupila do Divadla Petra Bezruče v Ostravě jako osobitá herečka s mimořádným talentem, sytým zvučným hlasem, hereckou inteligencí, tvárností, s citovými i rozumovými prvky a vysokou pohybovou kulturou. Její významnou rolí v tomto angažmá byla Jana v Anouilhově Skřivánkovi, Marie v Büchnerově Woyzeckovi, Célimena v Molièrově Misantropovi, Konstance v Shafferově Amadeovi, a zejména vynikla v roli Elektry v Gyurkově hře Elektro má lásko za kterou byla oceněna cenou Literárního fondu a v netradiční inscenaci Nezvalovy Manon Lescaut v titulní roli.
V brněnském angažmá se jako vyzrálá herečka stala reprezentantkou českého současného moderního herectví. Přesvědčila jako Roxana v Cyranovi z Bergeracu Edmonda Rostanda a Anna Kareninová ve stejnojmenné dramatizaci románu Lva Nikolajeviče Tolstého. Obě stěžejní role zaujaly nejen odbornou kritiku, ale také činoherní obecenstvo, a to citovým a dramatickým výrazem, stejně jako postava Lavínie ve hře Smutek sluší Elektře Eugena O´Neilla. Rozpolcenou postavou s dramatickým nábojem byla Kateřina de Vausselles ve hře Daniely Fischerové Hodina mezi psem a vlkem. Jana Janěková byla dále skvělá Rosaura v Calderonově barokním dramatu Život je sen a ztvárnila také zcela rozdílnou roli Markytky v Našich furiantech Ladislava Stroupežnického či Belindu ve Fraynově komedii Bez roucha, Josie v Měsíci pro smolaře.
Jana Janěková je ideální představitelkou ženských „shakespearovských“ postav. Ve Snu noci svatojánském na studiích v Praze hrála Elfa, pak Hermii nakonec Titánii, v Hamletovi Ofélii pak Gertrudu/bohužel ne Hamleta../, ve Večeru tříkrálovém Olivii, v Mnoho povyku pro nic Beatrici a ve Zkrocení zlé ženy Kateřinu, kterou hrála 11let a byla pravděpodobně nejstarší Kateřinou v historii.
S úspěchem ztvárnila další role, jako byla Princezna Bertilda ve hře Ondina Jeana Giradouxe, Jobarbara v Saténovém střevíčku Paula Claudela, Balladyna ve stejnojmené hře Juliusze Slowackého nebo Líza v Běsech Fjodora Michajloviče Dostojevského a další. Jana Janěková je tvárná herečka s dynamickým nábojem, hereckou inteligencí, erudicí, s dramatickými i komediálními prvky, je muzikální a dobře pohybově připravená. Obdivuhodně prostoupí do psychologické hloubky každé postavy a její interpretace je vždy věrohodná a pravdivá.
Příkladem toho jsou další role, které ztvárnila na jevišti Činohry Národního divadla v Brně, jako byla zcela výjimečná Vrbčena z Roku na vsi bratří Mrštíků, Beatrice Fiorica v Čapce s rolničkami Luigiho Pirandella, Eva ve hře Pan Puntila a jeho služebník Matti Bertolta Brechta nebo Pénelopa ve hře Ithaka Botha Strausse. Svoje pěvecké schopnosti využila v muzikálu Muž z kraje La Mancha Mitche Leigha, Dala Wassermana a Joea Dariona na zpěvoherní scéně. Svůj temperament a komediálnost předvedla v postavě Beatrice v Treperandách Carla Goldoniho. Její poslední rolí byla Claudia ve hře Emilia Galotti Ephraima Gottholda Lessinga. Pracovala pod vedením významných režisérů jako např. E. Sokolovský, O.Ševčík, V.Špidla, J.Janík, P.Palouš, Z.Kaloč, I.Balaďa, P.Novotný,L.Pistorius,Z.Srba,M.Čičvák, M.Tarant,P.Mikulík, V.Kelbl, Doc. Hynšt, K.Nováček, F.Řehák,aj.
Hra Na dotek Patricka Marbera, která se hrála na Malé scéně v Mahenově divadle, byla její první režií a setkala s velkým porozuměním nejen u mladé generace/ hrála i postavu Anny a partneřila s dcerou Janou Janěkovou ml.ND Praha a se svými bývalými studenty Radkou Coufalovou a Jánem Jackuliakem,/ . Další režií byly Noci letmé lásky současné španělské dramatičky Palomy Pedrero, původní muzikál Hamlet/ MS ND Brno , dále opera Acis a Galatea- Georga Friedricha Händela, Don Giovanni -W.A.Mozarta ,semi opera Král Artur Henryho Purcella-vše ve spolupráci s bratrem dirigentem Romanem Válkem/,dále -Vše o ženách Mira Gavrana ve Slezském divadle Opava a ve Studiu dva v Praze, Vše o mužích téhož autora/Praha/, Dostojevského Idiot v Olomouci a česká premiéra hry Palomy Pedrero –Anna 11.března v Opavě . Inscenace s posluchači Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně ve Studiu Marta. /Godspell, Vznešené vášně, Večer tříkrálový, Vlasy, Chicago, Anděl z půdy aj./
Atraktivní zjev a osobité herectví Jany Janěkové využívají filmoví i televizní režiséři. Hrála například ve filmu Smrt stopařek, Velikonoční dovolená, Lvi salonů, Láska, Stříbrná vůně mrazu, Hezké chvilky bez záruky/ Věra Chytilová/ , Pouta, Dešťová víla a další. Účinkovala v televizních seriálech, stala se první českou sitcomovo herečkou TV Nova v Novácích/Nováková/, Četnických humoreskách, O ztracené lásce, My všichni školou povinní, Velké sedlo aj. V televizních inscenacích, jako např. Okenice, Černá fortuna, Kurýr, Čerstvý vzduch, Hrom do kapelníka,Nanebevzetí Aloise Lapáčka, Svlékání kůže, Holčičí kapela, Kavárničky dříve narozených a dalších inscenacích především ostravského i brněnského televizního studia
Doc.Jana Janěková vede od roku 1998 ateliér muzikálového herectví na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně se zaměřením na rozvoj osobnosti v širším spektru hereckých metod nejen pro syntetický žánr. Její absolventi účinkují s velkým úspěchem ve studiu Marta/DIFA- JAMU/ a získávají si velkou oblibu u obecenstva, ale především tvoří základ MDB a uplatňují se i v jiných divadlech a nezávislých muzikálových a divadelních projektech.
Jana Janěková má velkou zálibu ve fotografování. Příležitostně fotografie i vystavuje. Zajímá ji síla okamžiku.
V současné době je nezávislým umělcem, sídlí v rodném Valašském království a věnuje se kromě pedagogické činnosti především divadelní režii, svým dcerám, vnoučatům ,manželovi koňům , přátelům a všem bližním.
Oficiální stránky Jany Janěkové https://www.janajanekova.com/
